Výstavy hlodavců jsou velice populární v mnoha zemích světa. Potkani jsou pravidelně vystavováni ve Velké Británii (kde se na počátku 20. století konala vůbec 1. speciální výstava těchto hlodavců), severských státech Evropy, zemích Beneluxu, Francii, Německu, Kanadě, USA, Austrálii a mnoha dalších zemích.

Na těchto výstavách jsou potkani posuzováni a následně bodováni dle tří základních hledisek a to:

Ad. 1) Vystavovaný potkan musí být prostý jakýchkoliv parazitů a předveden v perfektní kondici, tedy absolutně zdravý. Zvířata s příznaky onemocnění – kašláním, chrčením, záněty uší, slepotou, strupovitou kůží, abscesy, nádory apod., nemají na výstavu umožněn přístup, není je tedy možné uchovnit a následně zařadit do plemenného chovu.

Ad. 2) Všechna vystavovaná zvířata musí být výborně ochočená bez nejmenších náznaků agresivity (s každým potkanem totiž rozhodčí-posuzovatel vlastnoručně manipuluje, kousavost či strach zvířete jsou důvodem k vyloučení potkana z posuzování).

Potkani v příliš dobrém výživovém stavu, nebo naopak potkani podvyživení sice být vystavováni mohou, avšak stejně jako zvířata s neodpovídající povahou, nezískají počet bodů potřebný pro zařazení mezi zvířata chovná, tedy ta, jejichž potomci získají průkaz původu.

Ad. 3) Vzhled potkana (zbarvení a rozložení + symetričnost bílých znaků, druh srsti, délka ocasu…) je podrobně popsán ve standardu, který si může každý klub sám do jisté míry upravit. Potkani, jejichž zbarvení neodpovídá žádnému ve standardu uvedenému, mohou být předvedeni v takzvané “pet-třídě” neboli třídě domácích miláčků. Zde jsou hodnoceni dle prvních dvou hledisek - kondice a povahy.

Samotný vzhled zvířete sice nijak prakticky neovlivňuje kvalitu jeho života, avšak chovatelům-vystavovatelům vesměs činí ohromnou radost odchovávat “předpisová” mláďata, nebo se o to alespoň opravdu snažit.

Největším přínosem čistokrevného chovu potkanů tedy není odchovávat zvířata hezká, jak to možná na první pohled vypadá, ale zejména zdravá (což při všeobecné chrchlavosti a náchylnosti k rakovinným onemocněním českých potkánků určitě stojí za uvážení) s geneticky zakódovanou přátelskou povahou. Jestliže se u chovného zvířete v zemích, kde jsou výstavy hlodavců pořádány, vyskytne nádor, měli by všichni jeho potomci být automaticky "nechovní", tedy jejich mláďata by neměla dostat PP.

Vzhledem ke krátkověkosti potkanů a tomu, že u nás nejdokonalejší zvířátko v každé kategorii nejspíš nezíská půlmetrový pohár, jak je tomu například v Anglii, má vystavování větší význam pro chovatele, kteří zde mohou prezentovat celé své “chovné linie”, než pro majitele jednoho úžasného potkaního krasavce.

Avšak protože se na každé takovéto akci vytvoří obrovská koncentrace lidí stejného zájmu a tím též mnoha různých chovatelských zkušeností, lze účast doporučit skutečně každému, včetně potkanovlastníků budoucích.